Makro v jazyce C

Makro v jazyce C je část kódu, kterému byl přidělen název. Pokud se název používá kdekoli v programu, hodnota makra se před kompilací programu nahradí. V tomto článku uvidíme podrobně, jak napsat makro v jazyce C.

Zvažte následující kód:

START
INTEGER n = 5;
PRINT ("Hodnota n je% d", n);
KONEC

Výše uvedený kód není platný kód C.

Ale následující kód je platný:

// Příklad 1.C
#define START int main ()
#define END
#define INTEGER int
#define PRINT (A, B) printf (A, B)
START
INTEGER n = 5;
PRINT ("Hodnota n je% d", n);
KONEC

Před kompilací bylo makro START, INTEGER, PRINT a END nahrazeno jejich hodnotou a kód se stal platným C kódem. Můžeme to zkontrolovat pomocí následujícího příkazu:

gcc -E Příklad 1.C

Tento příkaz se zobrazí po rozbalení všech maker.

Nyní uvidíme různé typy maker:

1. Makra podobná objektům:

Syntax:

#define macro_name macro_value

Makro vždy začíná na #define
název_makra je uživatelem definovaný název makra
makro_hodnota je hodnota makra. Může to být cokoli, ale jeden řádek a tělo makra končí s konci tohoto řádku. Na konci nevyžaduje středník (;). Zvažuje se také prostor.

Pokud makro zabírá více než jeden řádek, můžeme to udělat následovně:

# definovat název makra hodnota_makra1 \
makro_hodnota2 \
makro_hodnota3
# definovat MAX 200

Toto makro vypadá jako datový objekt, proto se tento typ makra nazývá jako objektové makro.

// Příklad 2.C
//#zahrnout
# definovat MAX 200
int main ()

printf ("MAX hodnota je:% d", MAX);
návrat 0;

v Exapmle2.c, MAX je makro. Z výstupu to pozorujeme MAX je nahrazen jeho hodnotou 200.

2. Makra podobná funkcím:

Syntax:

#define název_makra () hodnota_makra

název_makra je uživatelem definované jméno makra. Dvojice závorek musí být vložena za název_makra. Mezi nimi není povolen žádný prostor název_makra a závorky. Můžeme také předat argumenty v tomto typu maker.

#define add (x, y) x + y

Toto makro vypadá jako volání funkce, proto se tento typ makra nazývá funkční makro.

// Příklad 3.C
#define add (x, y) x + y
int main ()

int a;
float b;
a = přidat (4,5);
b = přidat (2.5,3.6)
návrat 0;

V příkladu 3.C, viděli jsme, že na rozdíl od funkce C makro nahradí pouze kód argumenty bez jeho výpočtu. Můžeme tedy předat různé datové typy pomocí stejného makra.

Pokud vložíme mezeru mezi název makra a závorku, funguje to stejně jako objektové makro. Níže to ukazuje C příklad.

// Příklad4.C
#define add (x, y) x + y
int main ()

int a;
float b;
a = přidat (4,5);
b = přidat (2.5,3.6)

V příkladu 4.c, viděli jsme, že přidání makra je nahrazeno (x, y) x + y . Stejné jako objektové makro.

3. Makro pro vkládání tokenů:
V jazyce C se pro vkládání tokenů používá operátor ##. Pomocí tohoto operátoru můžeme kombinovat dva platné tokeny do jednoho platného tokenu.
Příklad:

// Příklad 5.C
#define MARGE (x, y) x ## y
int main ()

int num = MARGE (52,34);
návrat 0;

Pokud se pokusíme vložit token, který negeneruje platný token, kompilátor C poskytne chybu nebo varování.

// Příklad 6.C
#define MARGE (x, y) x ## y
int main ()

int num = MARGE (52, +);
návrat 0;

v Příklad 6.C, máme chybovou zprávu, protože po kombinaci dvou tokenů dostaneme neplatný token '52 + '.

4. Makro pro Stringizing:
V jazyce C se operátor # používá k převodu parametru makra na řetězcovou konstantu. Když operátor # předchází parametru makra, parametr se převede na řetězcový literál. Stringizing lze použít pro objektová a funkční makra.
Příklad:

// Příklad 7.C
#define STRINGIZING (x) #x
int main ()

printf (STRINGIZING (Hello World));
návrat 0;

v Příklad 7.C pomocí řetězce STRINGIZING máme řetězec „Hello World“.

Závěr:

Tento článek se dozvěděl o všech typech podobných makrům Objektová makra, Funkčně podobná makra, Makro pro vkládání tokenů, Makro pro Stringizing a Makro pro Stringizing v jazyce C. Nyní můžeme bez jakýchkoli pochyb použít makro v našem programu C.